Asi bilancuju. Poslední rok, kdy mám na začátku dvojčíslí svého věku číslici 3, děti už jsem "úspěšně" dovedla do školních lavic. Stále žiji (zcela dobrovolně a ráda) s jejich otcem. Od běhu jsem se přesunula k józe. Určitě jsem nabrala i nějaké ty zkušenosti......ale jinak platí to, co mi už kdysi povídala babička: "To si tak v 10 letech říkáš, že se to děsně táhne....než jsou prázdniny, než půjdu poprvé tancovat, než se vdám....a najednou máš šedivý vlasy, kopa dětí ti říká babi a ty už si ani nemůžeš vzpomenout, jak se všechny jmenují, ale tam hluboko uvnitř jsi to pořád ty - se všemi touhami, talenty i neduhy.....jen už tolik neřešíš, jestli se to do vlasů hodí červená pentle."