Ňadra, dudy, prsíčka.....
Už když jsme malé, okukujeme maminku a víme, že nebudeme mít věčně prsíčka jako Péťa od vedle, se kterým se koupeme v bazénku. Tehdy se nestydíme, nosíme jen spodní díl plavek a prsa jsou nám popravdě úplně u zadku (obrazně řečeno).
Pak začne dlouhé období puberty a naše těla se začínají zaoblovat. Některá tělíčka se zaoblují více než by dotyčné chtěly (narážky a komentáře spolužáků jsou dost nepříjemné). Jiným děvčatům zase materiál na chlapeckém hrudníku ne a ne narůst a jejich „lentilky pod kobercem“ jim občas před zrcadlem vráží slzy do očí.
Většina žen se nakonec se svým poprsím smíří, ať už je jakékoliv, koneckonců neříká se nadarmo, že každá věc má svého kupce a já zase tvrdím, že každá prsíčka si najdou třeba i doživotního obdivovatele, který je bude zbožňovat stejně jako kteroukoliv jinou naší součást.
S našimi vnadami se nikdy žádný muž nemůže nudit. Jinak vypadají, když je nám osmnáct, hrdě nosíme hluboké výstřihy a na oko s pohrdáním přijímáme sexistické poznámky ze strany druhého pohlaví. Pak přijde těhotenství a některé dívky „lentilkového“ typu se radují z nově získaných rozměrů. Při laktaci jsme všechny z velikosti svých prsou upřímně vyděšené (naši partněři možná ještě víc) a po kojení se pomalu smiřujeme s tím, že naše vnady jsou přece jen trochu níže než byly kdysi. A špatná zpráva pro ty z nás, které se vyhnou těhotenství i kojení, zemskou sílu nelze ošálit (více viz Newtonovy gravitační zákony).
Žijeme v moderní době, kdy lze řešit téměř vše. Můžeme si koupit drahé prádlo, ve kterém i ty nejpovadlejší ňadra vypadají dokonale. Pokud nám to nestačí a našetříme si nějakou tu korunku, můžeme si zaplatit plastickou operaci a klidně se vrhnout na nošení velkých výstřihů jako na střední škole. Jen bychom to neměly úplně vzdát, i cvičení umí zázraky, prsa by nás přece jen neměla lechtat na pupíku (ale pokud jsme i tak šťastné, pak budiž).
Možností je mnoho, v tom je kouzlo dnešní doby – a je jen na nás, jak se rozhodneme. Hlavně se člověk nesmí brát moc vážně, prsa neprsa, pořád jsem to přece já! Každopádně mám svá prsa docela ráda, miluje je i můj manžel a nejvíc je zbožňuje moje osmiměsíční dcera, která na ně zírá jako alkoholik na hospodskou pípu. Takže místo plastické operace asi pořídíme tepelné čerpadlo.
Kateřina Kudrmanová
Což takhle zajít do posilovny?
Nikdy jsem nebyla vyznavač posiloven. Do fitka jsem chodila buď na jógu, nebo si zaběhat na pás (a spíše sporadicky). O milovnících posilky jsem měla dost zkreslené představy ovlivněné obecnými předsudky. (Jako, že jsou tam jen svalnatí vygumovanci, co hekají, prohlíží si své vyboulené svaly v zrcadle a cpou se anaboliky.) Zrovna jsem žila své bohémské období a lidi, co chodili pravidelně cvičit a nedej bože se zabývali zdravou stravou, mi připadali jako mimozemšťané. Popravdě na svých tazích přes vinárny a hospody jsem moc takových nepotkala (nebo jsem je neviděla skrz cigaretový dým).
Kateřina Kudrmanová
Olympijské dítě
Zimní olympiáda...čtyři roky utekly jako nic. Čtyři „dlouhá léta“ jsou za námi a já si to pamatuju jako včera. Doktor se mě ptal, po jaké době mám kontrakce. Věděla jsem to přesně: „No, kontrakce trvá stejně dlouho jako vystoupení snowboardistky na U-rampě a pak je mi je dobře do chvíle než nastoupí další závodnice.“ Doktora to celkem pobavilo a došel k závěru, že naše malá sportovkyně vyskočí na svět cobydup.
Kateřina Kudrmanová
Jillian Michaels je zpátky…a stojí to za to!
Právě jsem dočetla její novou knihu: „Vyhrajte boj o štíhlé tělo.“ (http://www.anag.cz/vyhrajte-boj-o-stihle-telo-ma-osobni-tajemstvi-jednoducheho-rychleho-a-trvaleho-zhubnuti/d-94261/?utm_source=kudrmanova&utm_medium=recenze&utm_campaign=slim+for+life)
Kateřina Kudrmanová
Žiju…běhám…
Tak jsem se do toho běhání pořádně opřela. V červenci jsem poprvé uběhla trasu delší než deset kilometrů. Pokořila jsem tu magickou hranici, ke které jsem od loňského léta vzhlížela a neodvážila se jí překonat – jen jsem jí jemně oťukávala svým maximem 8 km.
Kateřina Kudrmanová
Povinnost mě žádá....využít svého voličského práva!
Prapodivná, zvláštní zima. Den je pustý, pochmurný. A já si tu hlavu lámu, koho hodím do urny.
Kateřina Kudrmanová
Chci bejt krásná ženská!
Na fyzickou krásu se v dnešním světě klade až přehnaný důraz. Já se dávno nesnažím splňovat parametry, které ukládají nejrůznější média (a se svými 163 cm ani nemůžu). Kdysi jsem úspěch měla, v sedmé třídě jsem na lyžařském výcviku vyhrála titul „Miss Churáňov“. Vidím to jako včera – pruhované tričko od Vietnamců, žíhané elasťáky, silná konkurence asi šesti dalších spolužaček, vítězný tanec s třídním misákem...jo, jo, připadala jsem si jako královna. Dneska už jsou volené misky minimálně o deset let mladší a vždycky byly minimálně o deset centimetrů vyšší a samozřejmě se lišíme ještě v mnoha dalších parametrech (například jsem nikdy nechodila s profi fotbalistou nebo hokejistou).
Kateřina Kudrmanová
Jak je důležité mít svého koníčka.
Najděte si svého koníčka – to je rada všech psychologů na to, jak si udržet duševní zdraví a být v pohodě. Závidím všem, kteří jsou manuálně zruční a dokážou něco kreativně tvořit. Kochám se úžasnými výrobky, které kamarádky vystavují na internetu. Někoho by to možná inspirovalo, ale já už vyzkoušela ledacos a když jsou obě ruce levé, těžko s tím něco naděláte.
Kateřina Kudrmanová
Manželský sex, aneb bacha na sexokazy!
Pojem manželský sex mi vždycky zněl prazvláštně. Vždyť proč by se mělo po svatbě na sexu něco měnit? Je to jen jeden štempl navíc! Teď už vím, jak to je. Pokud se zachováte tradičně a dnes už poměrně konzervativně, pak brzy po svatbě počnete své potomky.....a pak už je doopravdy všechno jinak.
Kateřina Kudrmanová
Lidi, co se upejpaj a jiní…
Moje babička dělí lidi na upejpavý a neupejpavý. Jako správná jihočeská kuchařka má raději jedlíky, kteří zbaští všechno, co jim nandá na talíř a přímo zbožňuje ty jedince, kteří si zvládnou ještě přidat (při babiččiných porcích není takových lidí mnoho). Myslím, že podle dojedených talířů posuzovala i lukrativnost mých známostí (po té, co se jich optala na zaměstnání rodičů, práci a zjistila detaily o trvalém bydlišti). Vyjadřovala se ale velmi decentně: „Ten Mates je Kačenko moc hodnej, ale je takovej hubenej, vždyť já ho nikdy neviděla pořádně jíst, ten kluk neunese žádnej stres.Ten tvůj Štěpán se mi moc líbí, na posvícení zvládnul dvanáct knedlíků a ještě zbouchnul dva kusy bábovky.“ (To ale babička netušila, že v podobném množství požíval i alkohol a omamné látky.)
Kateřina Kudrmanová
Jak jsem se zamilovala do....běhání
Můj velký „coming out“, přiznávám se černou na bílém – jsem závislá. Splňuji všechna důležitá kritéria, která naznačují, že jsem regulérní feťák. A jak to celé začalo? V podstatě docela nevinně, jen jsem si jednoho dne šla zaběhat s kamarádkou. Na poprvé se mi to ani moc nelíbilo a rozhodně jsem neměla pocit, že bych si celou akci chtěla v nejbližší době zopakovat. Jak to tak ale s drogami bývá, stačí se chytnout nesprávné party a už vás závislost svírá ve svých pařátech. Bylo mi hloupé kamarádku napodruhé odbýt a zároveň jsem nechtěla, aby mě vnímala jako slabocha, co neuběhne pár kilometrů. Vyběhla jsem tedy znovu a pak znovu...a krutá závislost je na světě.
Kateřina Kudrmanová
Letní láska: Aneb když jsou teplé meze
Letní lásky jsou nejlepší. Voní totiž po jahodách. Polibky zas chutnají po upečených buřtíkách, měkoučká tráva nás lechtá do zad a letní vášeň nedokáže zchladit ani voda z rybníku. Zamilovat se v létě je tak nějak jednodušší. Máme na sobě mnohem méně oblečení a mnohem více se oddáváme alkoholickým nápojům. A ve výsledku si nevšímáme nedostatků svého protějšku (pokud nepočítám faldíky v plavkách).
Kateřina Kudrmanová
Den otců: Jak je důležitý mít fajn tátu.....
Dle Wikipedie: Otec či táta je mužský rodič dítěte. Otcové mohou být rozděleni na základě jejich biologického, sociálního nebo legálního vztahu k dítěti. Tento vztah se nazývá otcovství. Den otců se slaví třetí neděli v červnu. A jak to mám já:
Kateřina Kudrmanová
Díky...Ozzy!
Stále jsem ještě v rockové euforii, ubitá endorfíny a naplněná neskutečnou Osbournovskou energií. Když matka dvou malých dětí vyrazí na pořádný rockový nářez.....zákonitě se o tom musí napsat, neb takových událostí není mnoho. A kromě nevšedního zážitku si odnáším ještě jedno pozitivum, mám dokonale zalehlé uši a nějaký ten pláč mých milovaných dětí mě nemůže rozházet.
Kateřina Kudrmanová
Což takhle rodit doma?
Považuji se za nadstandardně tolerantního člověka, což mi koneckonců dokazují časté výměny názorů napříč celou rodinou, když hájím nějakou menšinu (ať už jakoukoliv). Jsem ale také matka a možná právě proto mě zaskočilo, jak velké problémy mi dělá respektovat ženy, které se rozhodnou rodit doma (marně potlačuji negativní pocity a všechny argumenty pro, mě ani na vteřinu nepřesvědčí, abych o variantě porodu doma uvažovala jako o správné). Samotnou mě to děsí, vždyť je to přece každého věc! Jenže já si hned představím miminko, které porodní asistentka marně oživuje, pak tatínka co počítá minuty než dorazí sanitka...že se cokoliv negativního může stát i v porodnici? Ano, samozřejmě , že může.
Kateřina Kudrmanová
Bim bam Bém...z kola ven
K politice se vyjadřuji málokdy, snad, že mám pocit, že je mnoho věcí, do kterých nevidím a kterým nerozumím a tak to přenechávám jiným. A tak jen jedna malá výjimka, protože jsou věci, které se mě osobně dotýkají .
Kateřina Kudrmanová
VĚČNÝ BOJ MUŽE A ŽENY!
Muže jě někdy těžké milovat, jindy nám to jde samo od sebe a vzhikají vztahy plné vášně a duševního souznění. Dáváme si navzájem dost zabrat, ale výsledek stojí za to (v našem případě se nám povedly dvě krásné dcerky). Životní soužití je často komplikované, ale většinou si ho komplikujeme my sami. Já se jednou zamyslela nad sklenkou vínka a vznikla taková malá hříčka.....
Kateřina Kudrmanová
Jak mě muži vychovali...
Vztahy mezi mužem a ženou jsou složité...a je to tak správně, jinak bychom z nás všechny ty emoce těžce dolovali. Snažím se pronikat (nehledejte v tom v tuto chvíli nic sexuálního) do mužského světa už třicet let. Přesně ve chvíli, kdy mám pocit, že už jsou pro mě muži zcela průhlední a nemůžou mě ničím překvapit, znovu poznávám, jak moc se mýlím. Pořád mě překvapují – všichni - můj manžel, manželé a partneři mých kamarádek, tatínek, bratr.....pořád jsou pro mě jedna velká neznámá.
Kateřina Kudrmanová
Nosit, či nenosit...tepláky?
Když jsem vstupovala do manželství, přísahala jsem si, že v životě nebudu před manželem chodit v teplákách, pokud se zrovna nevypravím na pravidelný přespolní běh, nebo se nebudu oddávat svým jogínským vášním. Stejný slib dávala i Alex Hrouzková Doležalová svému novomanželi Jiřímu X. Doležalovi (na rozdíl ode mě ho splnila, i když jiné sliby se zase krapet vytratily...). Vždycky jsem chtěla, abych se manželovi líbila, aby si každý nový den mohl jen tak pro sebe říct: „To mám ale krásnou ženskou.“
Kateřina Kudrmanová
I Will Always Love You.....
Whitney Houston zemřela. Dozvěděla jsem se to v neděli po sedmé ráno. V radiu hráli její nejslavnější píseň „I will always love you“ a mě tekly slzy po tváři. Z hlubokého žalu mě vytáhla dcera, která právě intenzivně ničila žaluzie u balkónových dveří. Vzala jsem si dcerku na klín a ona jakoby celou tu situaci chápala....byla potichu a poslouchala se mnou...
Kateřina Kudrmanová
Děti jsou z Pluta
Děti jsou jako jiný živočišný druh. Ženy jsou z Venuše, muži z Marsu a děti pravděpodobně z Pluta (které už údajně ani není planetou, takže to skvěle vystihuje ten propastný rozdíl mezi nimi a námi dospěláky).
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1900x