I Will Always Love You.....

13. 02. 2012 14:45:24
Whitney Houston zemřela. Dozvěděla jsem se to v neděli po sedmé ráno. V radiu hráli její nejslavnější píseň „I will always love you“ a mě tekly slzy po tváři. Z hlubokého žalu mě vytáhla dcera, která právě intenzivně ničila žaluzie u balkónových dveří. Vzala jsem si dcerku na klín a ona jakoby celou tu situaci chápala....byla potichu a poslouchala se mnou...

Poslední roky jsem kariéru Whitney vůbec nesledovala. Ne proto, že její pěvecká kariéra díky drogové závislosti poměrně dost stagnovala, ale hlavně z toho důvodu, že jsem duší „bigbíťák“ a poslouchám jiný styl muziky. Byly ovšem doby, kdy jsem její hudbu zbožňovala.

Smrt Whitney mě vzala, protože s ní mám spojené své dospívání. Když mi bylo dvanáct, byla mojí ikonou. Chtěla jsem být ve všem jako Whitney. Časem jsem se smířila s tím, že dokonale čokoládovou pleť mít nebudu, ani kdybych si jí tou čokoládou natírala. Pochopila jsem i svůj velký handicap v podobě hudebního hluchu. Dokonce jsem akceptovala i to, že vztah s osobním strážcem v podobě Kevina Costnera nehrozí ani náhodou. Věřila jsem ale, že jednou až budu dospělá, prožiju stejně velkou lásku jako Rachel ve filmu „Osobní strážce“.

Svůj první ploužák jsem tančila právě na její píseň. Bylo to na Churáňově v roce 1994 a v náručí mě držel spolužák Mára, kterého jsem milovala už od školky. Tehdy jsem vyhrála miss lyžařského zájezdu (v „obrovské“ konkurenci asi pěti dalších spolužaček). Mára vyhrál „misáka“ a v závěru večera jsme už „šlapali zelí“ právě na závěrečnou píseň z mého milovaného filmu. Jeden z nejskvělejších zážitků mého dospívání. Byla jsem zamilovaná, hrdá a měla jsem pocit, že mi patří svět. Dnes se musím smát, když se dívám na fotky. Mám na sobě žíhané lesklé elasťáky, pruhované tričko ze stánku od vietnamců, na nohou barevné papuče.....Mára se nuceně tlemí do objektivu a evidentně to zdaleka neprožívá tak jako já (toho jsem si naštěstí tenkrát nevšimla).

Je mi ze smrti Whitney smutno. Jakmile nám umírají naše vzory z dětství a dospívání, dochází nám, jak my sami stárneme. Uvědomujeme si svou vlastní smrtelnost a to děsí. Možná právě proto mě její smrt zasáhla víc, než bych si sama kdy dokázala představit. Její skon je tak zvláštně patetický. Díky filmu Osobní strážce byla kdysi na vrcholu a nakonec ji její vlastní osobní strážce nachází mrtvou...........vlastně odešla stylově, jen trochu moc brzy.....

Autor: Kateřina Kudrmanová | pondělí 13.2.2012 14:45 | karma článku: 15.24 | přečteno: 1107x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.26 | Přečteno: 266 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 454 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.18 | Přečteno: 112 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1900

Asi bilancuju. Poslední rok, kdy mám na začátku dvojčíslí svého věku číslici 3, děti už jsem "úspěšně" dovedla do školních lavic. Stále žiji (zcela dobrovolně a ráda) s jejich otcem. Od běhu jsem se přesunula k józe. Určitě jsem nabrala i nějaké ty zkušenosti......ale jinak platí to, co mi už kdysi povídala babička: "To si tak v 10 letech říkáš, že se to děsně táhne....než jsou prázdniny, než půjdu poprvé tancovat, než se vdám....a najednou máš šedivý vlasy, kopa dětí ti říká babi a ty už si ani nemůžeš vzpomenout, jak se všechny jmenují, ale tam hluboko uvnitř jsi to pořád ty - se všemi touhami, talenty i neduhy.....jen už tolik neřešíš, jestli se to do vlasů hodí červená pentle."

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...